Příkladem prodejce gramofonových desek i gramofonů, který byl svou profesí a zaměřením živnosti orientován spíše na prodej nejrůznějšího konzumního zboží (a to mnohdy velmi specifického druhu), byl obchodník Josef Kukla. Před 1. světovou válkou se specializoval na prodej menšího spotřebního zboží, ať už šlo o voňavkářské a kosmetické produkty, porcelán, kuřácké potřeby, hračky, galanterii, skleněné zboží, kuchyňské nádobí, psací a kancelářské potřeby a hospodářské nářadí, ale i “automatické hudební stroje a gramofonové desky”.

Počátky jeho obchodnické kariéry sahají do let 1907-8. V říjnu 1907 ohlásil magistrátu královského hlavního města Prahy svůj záměr provozovat od 1. listopadu 1907 obchodní živnost se specializací na voňavkářské zboží a na gumové ochranné prostředky v domě č. p. 371 v Perlové ulici č. 9 na Praze I. V červenci 1908 požádal o rozšíření své živnosti o prodej porcelánového, ozdobného a kuřáckého zboží, hraček, galanterního a skleněného zboží, koberců, kuchyňského nádobí, psacích a kancelářských potřeb, hospodářského nářadí a také “automatických hudebních strojů”. Začátky jeho podnikání ovšem nebyly jednoduché. Pár měsíců po založení vlastního obchodu si v lednu 1908 stěžovalo několik pražských drogistů a gumařů u Nového obchodního grémia královského hlavního města Prahy na obchodníka Josefa Kuklu, že nemá patřičné vzdělání ku prodeji drogistického a gumařského zboží a to těmito slovy: “Pan Josef Kukla není členem obchodního grémia, nýbrž hokynářem…” Později však jeho obchodování začalo pravděpodobně prosperovat natolik, že si od 1. listopadu 1908 mohl dovolit otevřít filiálku svého obchodu na rušném Václavském náměstí č. 43 (celé viz AHMP)

Šíři Kuklova sortimentu na poli prodeje fonografických válečků, gramofonových desek a přístrojů ukazují dobové katalogy, či dobové řečeno „ceníky“, které se dochovaly ve fondech knihovny Národního muzea. Podle bohatě ilustrované sekce s přístroji Kukla prodával v letech 1908-10 především gramofony značky Praecisonocord (či Praecisonofon) s motivem lišky naslouchající troubě zvukového přístroje, což byla ochranná známka Diega Fuchse. Ten Kuklovi dodával s velkou pravděpodobností i levné fonografy, které se v katalogu objevují pod souhrnným názvem Elektra. Kromě toho Kuklovy „ceníky“ nabízejí celou řadu příslušenství jako byly koncertní, silozvučné, dvouzvučné a lžičkové jehly, stolky pod gramofony, hnací stroje, zvuková ramena a zvukoblány pro fonografy nebo alba na uložení gramofonových desek (viz Cenníky 1908, 1909-10, KNM).

Souborné seznamy snímků v katalogu nabízejí gramofonové desky značek „Anděl”, „Zonofon“, „Lyrofon“ a Hostimil a také fonografické válečky Elektra. Desky značky “Anděl” byly prodávány ve třech variantách, ve variantě M – deska Monarch o průměru 30 cm za 9 korun, varianta C – koncertní deska o průměru 25 cm za 6 korun a malá deska o průměru 17,5 cm za 3 koruny. Z hlediska obsahu se deskách nacházely valčíky, polky, pochody, úryvky z oper, nástrojová sóla (housle, piano, flétna, klarinet, křídlovka, kornet, xylofon, tubafon), rozličné humoristické scény a výstupy v podání pražských komiků Ferdy Kinzla a Bohumila Smeykala, Bratří Hartmanů, Maryšky Příborské či Heřmana Zeffiho. Desky značky „Zonofon“ byly prodávány ve dvou formátech, malé o průměru 17,4 cm za 2 koruny a velké o průměru 25 cm za 4 koruny. Na deskách „Zonofon“ se nacházely orchestrální skladby, pěvecká sóla či komické výstupy. Za připomenutí stojí Sen rakouského záložníka – tehdy velmi populární velká vojenská zvukomalba od hudebního skladatele Carla Michaela Ziehrera. Josef Kukla prodával také fonografy a zlatolité válečky značky Elektra, na nichž byly nahrány pochody, tance, operní a operetní melodie a pěvecká sóla.

Kuklovou specialitou byla distribuce gramofonových desek s etiketou „Lyrofon“. Snímky na tuto etiketu lisovala od roku 1905 gramofonová firma Lyrophon-Werke Adolf Lieban & Co. Josef Kukla nabízel tyto desky ve výprodeji ve svém katalogu pro roky 1909-10 a jejich etikety opatřoval vlastní přelepkou Mozart a nabízel je s tvrzením, že jsou „dvakrát trvanlivější než desky jiných značek.“ V roce 1910 figuruje Josef Kukla v Adresáři královského hlavního města Prahy jako obchodník s voňavkářským a gumovým zbožím na adrese v Perlové ulice 9, a zároveň stále i jako obchodník s „hudebními stroji automatickými” na adrese Václavské náměstí 43, Praha II.

Od dvacátých let není již známa Kuklova činnost na poli “obchodu gramofony”. Kromě stávající obchodní činnosti (s gumovými a voňavkářskými produkty) zaměřil dále na prodej fotografických přístrojů a potřeb, a také na prodej dietetického zboží, na obchod se „zbožím obvazovým a chirurgickým”. Rovněž se pokusil o provozování hostinské a výčepnické koncese v Pečkách.

Zajímavostí je, že na výrobky i služby Josefa Kukly přicházely zejména ve třicátých a čtyřicátých letech mnohé (někdy velmi peprné) stížnosti. Nejzajímavější epizodou v tomto ohledu je zapojení Josefa Kukly do všeobecně známého kriminalistického případu vraždy slovenské dívky Otýlie Vranské (1911-1933), která se stala obětí brutální vraždy, kdy bylo její rozčtvrcené tělo odesláno ve dvou kufrech vlaky směřujícími do Bratislavy a do Košic. Rodičům Otýlie Vranské do Brezna nad Hronom byly odeslány 2 anonymní dopisy s iniciály H. B. s datem 18. září a 18. října 1933. Odesílatelem dopisu byla neznámá žena, která v dopise oznamovala jejím rodičům, že vypátrala vraha jejich dcery. Upozorňovala, že Josef Kukla je policejním ředitelstvím velmi dobře znám, a že se v podobných společenských kruzích též pohybuje. Oba zmíněné dopisy odevzdal otec Otýlie Vranské na četnickou stanici v Breznu nad Hronom. V souvislosti s tímto oznámením byla doporučena prohlídka Kuklovy firmy. Policejní prohlídka však nezaznamenala žádné podezření na spáchání trestného činu. Pravděpodobně se tedy jednalo o vyřizování soukromých sporů, kterých měl Josef Kukla díky své mnohdy pochybné obchodní činnosti spoustu (viz AHMP).

Pozn. Za pomoc při výzkumu a tvorbě textu děkujeme Mgr. Ing. Vítu Holečkovi, Ph.D., který byl do roku 2022 součástí výzkumného týmu.